To by se veteřináři stát nemělo.
Knížka je inspirací, klidně pro ty, co by chtěli studovat
veterinární školu. Mě navodila spousty věcí. Dala mi krásný i romantický nádech,
jak dva lidi se můžou do sebe i neobyčejně zamilovat. Mám ráda čtení, když se
tam dá něco dozvědět. Čtení může být, přínosné, zajímavé, dojímavé. Hlavně mladému Alexi Fox-Giffordovi, který zřejmě nebude tak zavilým zastáncem tradic jako jeho otec…
Kapitola první Úryvek:
Ke Starbucksu to mělo sakra daleko. Žlutomodré kretonové závěsy a stejně barevné ubrusy na stolech dodávají Měděnému kotlíku spíš retronádech.Latte ani cappuccino tady neměli.Kafe se prodávalo buď s mlékem, nebo bez. Tady místní klientela působila depresivně: modré přelivy kudrline, květované polyesterové šaty a nepromokavé baloňáky,Jedině zvuk v místnoti vydávala vosa, která se vzbudila ze zimního spánku o pár měsícu dřív a teď ochable lezla po našem stole,,,Tak co myslíš, Max?" Proti mně seděla má nejlepší kamarádka Emma a rozhodně sledovala konvici s čajem a rozinkovým koláčky. Oknem zasvítilo slunce a vykreslilo jí kruhy po očima.
Podle mě to přeháníš, ozvala jsem se.
Když jsem dne ráno podívala do zrcadla, napadlomě, že bych se měla objednat na plastiku víček, pokračovala Emma. ,,Vypadám jako starý kokršpaněl."
,,Ale Emmo ," usmála jsem se.Moje kamarádka má úžasné líční kosti, přirozeně dlouhé řasy a rty, které ani nepotřebují moc líčit. ,,Plastika je to poslední , co bys potřebovala."
,,Máš pravdu.Stačilo by se pořádně vyspat." Dívala jsem se, jak nalévá dva šálky čaj z konvičky, která stála na starodávném prostírání. ,,Ale kde jsem skončila?."
Žádné komentáře:
Okomentovat