bábovky
Dvanáct žen, dvanáct osudu propojených v jednom románu
Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého může a jak je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které ji on vyprávěl? Nebo proč má její sestra tak špatný vztah se svoji dcerou? Jak se cítí patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit?
Nechte se strhnout upřímnou zpovědi hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí nenávist ani láska. Kde se emotivni příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení, a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastné, někdy ne, takový už je život.
tvě.
Knížka se čte opravdu krásně se zájmem, jak ten příběh dopadne. Někdy si říkám mohl by být zajímavější konec. Já samotná, bych lepší konec nevymyslela.Tato kniha zaujme spis mladé dívky, které jsou čile do života, ale i staršího.
Celá kniha je psána v ich-formě, přičemž „hlavní slovo“ si vždy bere hrdinka, které je daná kapitola věnovaná. Pozornému čtenáři neunikne, že Radka Třeštíková v jednotlivých kapitolách mírně mění jazyk tak, aby korespondoval s charakterem postav. Jiným stylem píše o patnáctileté dívce, ambiciózní podnikatelce či prostitutce. Tyto nuance jsou však velmi jemné a kniha působí celistvě.
Ukázka
Rebeka je milenka, které její drahý nastavil přísná pravidla ohledně vzájemné komunikace a přidal jasně daný rozvrh schůzek. Martinova žena se totiž o Rebece nesmí nikdy dozvědět. Jenže Karolína není úplně hloupá, jen má momentálně zcela jiné priority. Touží po dítěti. Tak moc, že by byla ochotna udělat cokoliv.
Každá z dam má svou vlastní kapitolu, prostor pro svůj životní příběh. Dohromady jich je dvanáct – dvanáct lidských osudů, trápení, starostí, slz, ale vlastně i trochu té radosti. Ale opravdu jen trochu, asi tolik, kolik se vejde do běžných dní osamělé matky postiženého syna, ženy s nádorem mozku nebo dívky, která se zoufale snaží přitáhnout aspoň na chvíli pozornost svých zaneprázdněných rodičů.
Všechny se víceméně znají, přátelí se, jsou příbuzné nebo bydlí v jednom domě. Míjejí se v různých okamžicích, stávají se navzájem svědky životních zlomů a jejich výpovědi ukazují odlišné pohledy na totožné situace. Dokazují, že každá mince má dvě strany a že nic nemusí být tak černé, jak to vypadá. I ten největší hřích může být omluven a zdánlivě protivná holka má citlivou duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat