Past
Odhalené tajemství, je jako past. Milena Kailová, až na pohřbu svého manžela Víta zjistí, že měl se svou milenkou Gallou syna po kterém ona marně toužila. Okolností jeho náhle smrti obě ženy přinutí, aby spolu žíly v jedné domácnosti, spoutány chlapcovým dědictvím po otci. Společně se starají o Vítová potomka, ale zůstanou sokyněmi, které si zlomyslně prozrazují další tajemství - proč nechtěl mít Vít s Milanou dítě, proč se nikdy nerozvedl a jak se tím Galla vyrovnala. S fatalistickým vzdorem si ověřují, čím je po znamenalo. S fatalistickým vzdorem si svěřují, čím je poznamenáno neporozumění rodičů, a postupně objeví, že za spletencem jejích životů stojí Vítův otec, nenápadný starý pán, který měl podobné sklony jako jeho mrtvý syn. Klubko intrik a nástrah se začne rozmotávat, když se jeho nemanželský syn, pro Víta neznámý nevlastní bratr Huber, náhodně připlete Miláně a Galle do života. Soužití obou hrdinek je sledem tragických pohrom i naději, které se jen stěží mohou naplnit, protože cena, kterou za ně zaplatily je beznadějně vysoká.
Úryvek
Na vylepšení náhrobků stálo jednoduchým zlatým písmeny JUDr Vit Kail.Pod jménem se krčilo datum narození a úmrtí. Přesně, tak vysoko, aby se tam jednou vešlo i moje jméno, upírala Milana zrak na jámu před sebou a její netrpělivosti mít ten tyátr za sebou a její nervózní Škubavě pohyby, kterým cupovala už druhý krajkový kapesník.
Tohle je poslední kompromis, který kvůli němu podstupují, utřela si suché oči a přitiskla ke tchánovi po svém boku.Jako na povel vztáhl ruku, aby jí objal a podpořil, ale chvěl se, tak odpudivě, že se od něj po krátkém sebezapření odtáhl. Vit byl jeho jediný syn, dvojče zemřelo při porodu. Občas říkával, že ho je jen půl, a tvrdil, že prázdno po bráchovi nikdy nic nevyplní. Sámé žvásty, i otřela si znovu oči.
Konečně pustil rakev. S tupým žachnutím dosedla na dno. Tchán vedle ní žalostně vzdychl. A opět k němu přivinula, rozhodnutá, že jeho roztřesení tělo tentokrát snese, až do konce obřadu. Idiotský nápad, nechat se v dnešní době sežrat červy. Kdybych Seco jeho přání nezmínila, mohla jsem si tuhle komedi ušetřit. Pro Víta to neplatí. Tenhle pohřeb je divadilko jen pro ného.
Tchán do ní jemně šťouchl. Přístupila k okraji hrobu a hodila na rakev rudou růži.
Potom se shýbla, vzala do kapesníčku malou hrudku hlíny a i s kapesníkem jí pustila na rakev. Schválně vybrala malou, nechtěla, aby dopadla příliš hlučné. Zvyk házet na mrtvého hroudy hlíny ji připadal barbarský a sklíčoval jí. Na prchavý okamžik měla pocit, že si na pozůstalosti vdovu jen hraje. Sklopila hlavu a vrátila se na své místo.
Dovíte se, jak naložit uvědomit si toutou knížkou né, každému se dá věřit,byla knihou překvapená, ale mile. Vůbec mi nevadil obsáhlý popis, krásný příběh se smutným koncem.
Tchán do ní jemně šťouchl. Přístupila k okraji hrobu a hodila na rakev rudou růži.
Potom se shýbla, vzala do kapesníčku malou hrudku hlíny a i s kapesníkem jí pustila na rakev. Schválně vybrala malou, nechtěla, aby dopadla příliš hlučné. Zvyk házet na mrtvého hroudy hlíny ji připadal barbarský a sklíčoval jí. Na prchavý okamžik měla pocit, že si na pozůstalosti vdovu jen hraje. Sklopila hlavu a vrátila se na své místo.
Dovíte se, jak naložit uvědomit si toutou knížkou né, každému se dá věřit,byla knihou překvapená, ale mile. Vůbec mi nevadil obsáhlý popis, krásný příběh se smutným koncem.
Žádné komentáře:
Okomentovat